Etapa #4: Lac Iriki (Tiznit)-Tantan
22.01.2015 00:00
Ráno v klidu snídáme, čaj, káva, pečivo, marmeláda, čersvě vymačkaná pomerančová šťáva, to všechno v ceně asi 10€ na hlavu a noc. Hlavní ale je, že máme auta v garáži. Balíme, už nám to jde, víme, co kam patří, míň hledáme různé věci. Auto se po jedné nádrži nějakého extra otáčkového benzínu zase uklidňuje a přede jako kočka. Jen je po včerejšku děsně zablácené, stejně jako slovenská Felda. Na kraji Tiznitu tedy zastavujeme, a dopřáváme za dvacet dirhamů (cca 60 Kč) autům sprchu a masáž houbou a mýdlem. Nebylo to úplně tip-top, ale snažili se kluci arabský, šmudlali auta možná půl hodiny.
Na benzínce se mezitím objevovala další závodní auta, tak si vyměňujeme informoce o událostech na Atlase. Zjišťujeme, že oba další české týmy, Mercedes 190 i Suzuki Samurai (pracovně medvědáři a suzukáři), se dostali do včerejšího oficiálního kempu, Mercedes 190 dokonce jako jediná dvoukolka v poli. Jsme celkem rádi, že jsem se mu vyhli, 50 km offroad a ráno 50 km zpět, to by se Mr. Whiteovi asi moc nelíbilo.
U jedné z dalších benínek (není jich tak málo, jak jsme se báli), doléváme vlastní benzín z kanystru, protože nás na Západní Sahaře čeká dvakrát levnější, a tak je třeba se zbavit zásob. Dáváme se Slováky i oběd, a potkáváme zajímavého týpka, Velšana s Fordem Y z roku 1935. Na dnešní dobu šílené vozítko, před kterým by i Trabantisti vypadali jako závodníci. Motor 0,9 litru, výkon ohromujících 8 koní, a jede mu to prý až 60 km/h.
Pokračujeme na Tantan, před kterýmžto by měl být v Ksaru Tafnidilt dnešní kemp. Jazykovědné okénko - Ksar, správně arabsky Qasr, lat. Castrum neboli anglicky Castle. V podstatě fajn pevnost, kde neměli žádné pokoje, a vedl sem dost nechutný offroad, cca 7 km jsme jeli půl hodiny. Nezapadli jsme ani jednou (na to je čas později). Felda se někde ztratila, my jsme mezitím dojeli ke kempu, nebo spíše pískoviště před Kasrem. Jak už jsem psal, pokoje obsazené, jediný volný byl za 200 dirhamů ve strážní věži. S maličkým oknem, bez WC, bez ničeho. Dvě postele a ulička, pokoj dva na dva metry. Děkujeme. Zvažujeme stan, ale na pískovišti fouká a moc se nám to tady nepozdává. Za 200 dirhamů jsme spali v Tiznitu a v Tantanu určitě taky něco najdeme. Feldaři zůstávají, my se vracíme offroadem spolu s dalšími auty na asfaltku.
Do Tantanu je to kousek, musíme jenom překonat první roadblock, neboli policejní checkpoint. Myslím, že jsme dávali i první rybu (fiš). Tedy francouzsky fiche, neboli formulář. Na tom je třeba mít nacionále lidí, ideálně i auta, policajti jsou spokojení a posádka si ušetří ukazování pasů, techničáků atp. Fišů máme padesát, nevěříme, že jich budeme tolik potřebovat.
V Tantanu zastavujeme u jednoho z hotelů, kde vidíme stát další bamakářské auto. Solidní pokoj se sprchou a WC, za 200 dirhamů. Snídaně tentokrát není, parkoviště taky ne, ale venku na ulici je přece hlídač. No, OK, když vidíme, že Velšan tady parkuje taky, riskujeme to. Nakonec s ním jdeme i na večeři, kecáme o všem možném, týpek spravuje motorky a tak teď koncem ledna nemá moc do čeho píchnout, tak svým veteránem jezdí po Evropě a Maroku. Proč ne. Blíží se nám konec pásma alkoholu, do Mauritánie se dovážet nesmí a my tam budeme za dva dny - je třeba popojet se zásobama, tak zveme Velšana ještě na nějaký ten rum, whiskey a slivovici. Asi nejzajímavější postavička, kterou jsme na cestě potkali.
